Vědci z Bristolu sledovali 27 psů vycvičených, aby u svých majitelů rozeznali hypoglykémii – stav, kdy hladina cukru v krvi klesne natolik, že je to pro diabetika nebezpečné. Ze čtyř tisíc případů jich psi správně rozpoznali 83 %. To už je slušné skóre!
Identifikace život ohrožujícího stavu je však jen jedním z úkolů čtyřnohého pomocníka. Dobře vycvičený signální pes svého pána upozorní na blížící se nebezpečí, například hrabáním, šťoucháním nebo olizováním. Diabetikovi je také schopen přinést láhev s pitím nebo pytlík s cukrem. Pokud už páníček není schopen kompenzovat hypoglykémii sám, pes upozorní jinou osobu v domácnosti nebo zmáčkne speciální vypínač pro přivolání pomoci. Při kolapsu na ulici se od pána nehne na krok a nápis na jeho reflexní vestě informuje kolemjdoucí, že je asistenční pes diabetika.
Armstrong byl opět první
Prvním psem cíleně vycvičeným k rozpoznání hypoglykémie byl nejspíš kalifornský pes jménem Armstrong. V roce 2003 byl za svoje dovednosti zapsán zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Výcvik psů pro diabetiky je tedy poměrně nová záležitost, například systematický výcvik vodicích psů pro nevidomé je zdokumentován již od roku 1916.
Velmi přesně ale víme o první české signalizační fence. V roce 2008 ji vycvičili v neziskové organizaci Helppes. Ve spolupráci se specialistou na výcvik policejních psů zaměřených na pachové práce tam vyvinuli zcela unikátní metodu pro trénink signálních psů pro diabetiky. Od roku 2012 trénují psy cíleně a jsou v této oblasti jedinou českou organizací.
Výcvik je samozřejmě časově a finančně náročný. „Každý pes se cvičí na míru klientovi a jeho potřebám, na cukrovku se ročně vycvičí zhruba dva až tři psi,“ říká cvičitelka psů Eva Adler. Pořízení takto vycvičeného signálního psa se proto pohybuje kolem 300 tisíc korun. Pojišťovny bohužel zatím tyto náklady neproplácejí.
Armstrong byl první pes, který se naučil rozpoznat hypo, a „zakladatel“ organizace National Institute of Canine Service and Training. Foto: NICST
Proč psi cítí cukrovku?
Odborníci zatím nemají zcela jasno, jak je možné, že psi vycítí změnu hladiny glykémie. V roce 2016 ale skupina vědců z Cambridge přišla se zajímavým zjištěním. Analyzovali dech žen s diabetem 1. typu během hypoglykémie a naměřili v něm zvýšené množství isoprenu. Tato sloučenina je běžně přítomná ve vydechovaném vzduchu, účastnice výzkumu s hypoglykémií ho však nadýchaly i dvojnásobné množství než při normální hladině cukru v krvi. Hladina jiných složek se přitom nezměnila.
„Psi značí změnu nebo blížící se změnu. Mohou tedy značit hypo- i hyperglykémii u člověka s cukrovkou 1. i 2. typu,“ vysvětluje Eva Adler. Jelikož psi cítí isopren, je možné, že reagují právě na změnu jeho koncentrace v páníčkově dechu. Pro potvrzení této teorie budou ještě potřeba další studie, zároveň se tak ale otevírají nové možnosti v monitoringu glykémie. Místo měření z krve nebo tkáňového moku by v budoucnu mohly existovat například dechové senzory.
Pes je přítel (nejen) diabetika
Pes má ovšem oproti potenciálnímu dechovému senzoru něco navíc. Je totiž v první řadě společník, přítel, často právoplatný člen rodiny. Psi prokazatelně zlepšují náladu a psychiku a jak potvrdí každý pejskař, pomáhají navazovat kontakty. Zejména u diabetických dětí, které se často cítí vyčleněné z kolektivu, může pes výrazně pomoci se získáváním přátel.
Soužití se psem má také vliv na imunitu, což je výhoda nejen u diabetiků. V neposlední řadě má pes své potřeby, takže ho páníček musí několikrát denně venčit. Má tak motivaci k pravidelnému pohybu a 10 tisíc kroků denně najednou není žádný problém.
