Pobyt ve snížených teplotách je pro tělo trochu jako lázeňský pobyt. Čím to je? V jedné studii vědci vystavovali laboratorní myši vzduchu o teplotě 4 °C. Třikrát týdně, vždy po dobu 1–8 hodin. Podchlazeným myším se zrychlil metabolismus i reakce na změny hladiny cukru v krvi. Přitom jedly více, aby kompenzovaly vyšší výdej energie, takže ani neztratily na hmotnosti. U lidí je to podobné. Nejde o hubnutí, ale přímo o zlepšení funkce metabolismu.
Na Univerzitě Karlově lezli do ledové vody
V jiné studii, tentokrát na lidech, se mladí muži vždy na hodinu po krk ponořili do vody o různých teplotách: 32 °C, 20 °C a 14 °C. Pak jim měřili různé biomarkery. Ve vodě, která měla 20 °C, se jejich klidový metabolismus zvýšil o 93 procent. Ve čtrnácti stupních už se zvýšil o neuvěřitelných 350 procent. V teplé vodě (32 °C) nebyly pozorovány žádné metabolické změny.
Zmíněná studie je česká, uskutečnili ji na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Přečíst si ji můžete zde, bohužel na internetu je k dispozici jen anglicky. Vyšla v časopise European Journal of Applied Physiology.
Člověk je stvořen pro nepohodlí
V dnešní společnosti je pohodlí všechno. Klimatizace, péřovky, a dokonce elektricky vyhřívané bundy, vyhřívané bazény, přetopené byty, vytápěné sedačky... To vše je stvořeno proto, aby nás to udržovalo v mírném pásmu teplot. Jenže naše těla na tohle rozmazlování nejsou uzpůsobena. Vyvinuli jsme se ve studených tundrách a horských pastvinách a ve všech těch podnebných pásech mezi tím. Lidské tělo si proto vytvořilo adaptivní mechanismy, které se s rozdíly chladu vypořádávají.
Co tě nezabije...
Reakce těla na studený vzduch nebo vodu se odborně nazývá hormeze. Je to vědecká hypotéza o příznivém působení mírné zátěže (stresu, toxických látek, radiace, fyzické námahy) na lidské tělo. Je to ten samý proces, jako když získáváte benefity z toho, že se namáháte při cvičení. Může to být krátkodobě nepříjemné, ale z dlouhodobého hlediska je to výhodné.
Adaptivní mechanismy jsou pro naše zdraví prospěšné, dokonce potřebné. Když jsme mimo svou teplotní „komfortní zónu“, uvolňují se hormony, dochází k metabolickým změnám a tlumí se zánětlivé procesy. A to je jen několik výhod. Při dostatečném vystavení chladu dokonce i tuková tkáň dramaticky mění strukturu a začíná využívat a spalovat víc energie.
Schopnost vzdorovat chladu je samozřejmě vysoce individuální. Třeba australští domorodci běžně spali nazí na holé zemi při teplotách okolo nuly. Korejské potápěčky ama zase tráví dlouhé hodiny v chladných mořských vodách, kde sbírají perlorodky. A schopnosti slavného Nizozemce, „Ledového muže“ Wima Hofa, dnes zná celý svět. Právě Wim Hof přitom tvrdí, že tyhle zázračné schopnosti může získat kdokoli.
„Ledový muž“ Wim Hof každý rok pořádá kurzy otužování, které vrcholí výstupem na Sněžku. V botách a kraťasech. Foto: Shutterstock
Rozklepat se zimou? Jde to i jinak
Pokud se budete dostatečně dlouho podchlazovat, vaše svaly se začnou mimovolně chvět. Vaše tělo vám právě oznámilo: „Teď se budu zahřívat, ať se ti to líbí, nebo ne.“ Říká se tomu třesová termogeneze neboli svalový třes. Je to vyloženě mechanická věc a asi s chladem takhle moc pracovat nechcete.
Zahřeje vás však nejen rozklepání. Jde to i chemicky. Ten proces se jmenuje netřesová termogeneze a tady už to začíná být zajímavé. Proces stojí na metabolicky aktivní formě tukové tkáně zvané hnědý tuk. Ano, to v nás opravdu existuje. Hnědý tuk je plný mitochondrií, což jsou naše buněčná energetická centra, něco jako elektrárny. A větší hustota mitochondrií znamená lepší zpracování energie. Tyto mitochondrie, které tuku dodávají specifický hnědý odstín, totiž nejsou jen tak nějaké mitochondrie. Jsou speciální. Obsahují protein zvaný rozpojovací protein 1 (UCP1), který vytváří energii ve formě tepla.
O hnědém tuku se obecně říká, že je to „tuk, který pálí tuk“. Nadšenci do biohackingu a někteří fitness koučové na tento princip nedají dopustit při hubnutí. Pokud je hnědý tuk aktivní, spaluje ostatní tuk, ale i cukr. Mitochondrie potřebují k výrobě energie „potravu“, jako jsou mastné kyseliny a glukóza (tedy krevní cukr).
Mají to už mimina
Hnědý tuk mají přirozeně novorozenci. Dokážou se díky němu zahřát, aniž by se museli třást, protože to oni ještě neumí. Ale my už víme, že hnědý tuk přetrvává v malém množství i u dospělých. Celé je to docela složitá chemie, ale zjednodušeně řečeno: čím více hnědého tuku máte, tím lépe se vyrovnáváte s chladem. Jeho funkcí je totiž produkovat teplo. No a právě poměr svého hnědého tuku oproti naprosto dominantnímu bílému tuku můžete zvýšit otužováním, studenými koupelemi, kryoterapií a podobně.
V této studii se autorům u pokusných osob za pouhých 10 dní aklimatizace na chlad podařil robustní nárůst tkáně hnědého tuku (o 37 %). Výsledkem byla lepší přeměna energie jídla na teplo.
Vědomá práce s chladem může pomoci při hubnutí. Časem se možná bude využívat i pro remisi diabetu 2. typu. Foto: Jumpstory
Chlad a diabetes – jak se to rýmuje?
Nové studie poukazují i na to, že k nárůstu civilizačních chorob, jako je obezita a diabetes 2. typu, může přispívat příliš rozšířený pobyt v takzvaném termoneutrálním prostředí. Tedy právě v tom, které od organismu nevyžaduje žádnou tepelnou adaptaci. Z rovnoměrně prohřátých bytů přebíháme do aut s vyhřátými sedačkami a do klimatizovaných kanceláří nebo obchodů. Nedochází tak k aktivaci proteinu UCP1 (v hnědém tuku) ani k procesům, které podporují hnědnutí tukové tkáně.
Naopak vědomá práce s chladem, a tedy i hnědým tukem, by se podle některých vědců mohla stát budoucností pro léčbu diabetu 2. typu. Mluví o tom například tato americko-nizozemská studie. Potvrzuje, že je dobré pro sebe záměrně a aktivně hledat nepohodlí.
Takže jediné, co potřebuji, je otužování?
Bohužel tak jednoduché to není. Už ve třicátých letech 20. století zkusili vědci využít schopnosti mitochondrií hnědého tuku k léčbě obezity. Bohužel se ukázalo, že proces, který v mitochondriích umožňuje uvolňování energie, má i nežádoucí účinky, jako je hypertermie (přehřátí) a tachykardie (zrychlení srdeční činnosti nad srdeční mez). Brutální otužování tak může být i nebezpečné.
Rozhodně to ale nevzdávejte. Otužujete se, jen dbejte zvýšené opatrnosti. Neskákejte hned uprostřed zimy do ledové řeky. Pro začátek stačí dávat si krátkou studenou sprchu na závěr standardní teplé. Také vám prospěje, když budete mít v bytě různě teplé místnosti, aby váš metabolismus dál nelenivěl. A to všechno platí nejen pro diabetiky.
Dobrou zprávou pro všechny je i to, že čím více hnědého tuku máte, tím méně nepříjemně na vás chlad působí. Ostatně hormon noradrenalin (norepinefrin), který tyto procesy reguluje, funguje i na léčbu ADHD a deprese. Zima je lék. Hurá!
