Zákoník práce nevnímá diabetes jako překážku pro nástup do zaměstnání ani jeho výkon. Jaká je ale praxe? V dubnu 2021 jsme se ptali uživatelů facebookových skupin Diabetes mellitus 1. typu pro ČR a SR a FreeStyle Libre CZ/SK na jejich zkušenosti s diskriminací, zaměstnavateli i kolegy. Zajímaly nás také jejich tipy na usnadnění (pracovního) života s cukrovkou.
Patří diabetes na pohovor?
Potenciální zaměstnavatel nemá právo se na pohovoru ptát na zdravotní stav a potenciální zaměstnanec nemá povinnost oznamovat, jakou nemocí trpí. Výjimku samozřejmě tvoří práce vyžadující určitou zdravotní způsobilost.
Obecně se diabetikům nedoporučuje zaměstnání, při kterém by mohli v případě hypoglykémie ohrozit sebe nebo ostatní. Mezi taková povolání mohou patřit například práce ve výškách, v záchranných složkách nebo při řízení hromadných dopravních prostředků. Problematické mohou být i směnné provozy, práce na přepážkách nebo zaměstnání nadměrně fyzicky či psychicky náročná.
Jak je ale z našeho dotazníku patrné, nejdůležitější je vždy individuálně posoudit vlastní zdravotní stav a schopnosti. Odpovědělo nám totiž přes sto sedmdesát diabetiků pracujících ve všech možných odvětvích od prodavaček, servírek a řidičů přes kancelářské pracovníky až po pedagogy, skladníky a policistku. „Práci mi nejvíce usnadňuje znalost mého těla a jeho reakcí,“ shrnuje Petra, která pracuje jako asistentka produktového manažera.
Diskriminace a obavy
Dobrou zprávou je, že naprostá většina respondentů se u pohovoru ani v zaměstnání nesetkala s diskriminací.„Kolegyně mi ale nedávno řekla, že jsem vypočítavá, když jsem cukrovku neoznámila na pohovoru, ale až nejbližšímu kolektivu po nástupu,“napsala administrativní pracovnice Pavlína.
Stejný postup jako Pavlína přitom volí většina diabetiků – o nemoci a případné první pomoci kolegům říkají až po nástupu. A jejich zkušenosti se značně liší. Nejčastěji přitom záleží na konkrétních lidech v pracovním kolektivu. Zatímco prodavačku Dominiku pouštěla vedoucí na pauzy kvůli svačině kdykoli, prodavačce Romaně bývalá šéfová sdělila, že pravidelné jídlo u ní znamená oběd v práci a pak večeři doma.
Diskriminace a nepříjemné zkušenosti jsou většinou spojené s mýty nebo zkreslenými představami o cukrovce. „Do jednoho zaměstnání mě nevzali, protože prý četli, že diabetici jsou častěji nemocní, a to si takto malá firma nemůže dovolit,“ popisuje svou zkušenost úřednice Jana. Servírka Martina se zase setkala s jiným mýtem: „Po mém návratu z nemocnice s diagnózou byli kolegové velmi překvapeni, protože jsem přece sportovní typ a vždy jsem jedla zdravě.“
Diabetici se v práci setkávají spíš s neznalostí než s diskriminací. Pomůže osvěta. Foto: Abbott
Osvětou proti mýtům
Seznámit kolegy s diagnózou je výhodné pro obě strany. Diabetik získá jistotu, že se mu v případě krize dostane rychlé pomoci, kolegové zase blíže poznají, co obnáší život s cukrovkou 1. typu. A tuto osvětu dále šíří. „Nakonec jsem se stala i jakousi poradkyní pro kolegyni a její dceru s diabetem,“ píše nákupčí Jana.
Reakce dalších členů pracovního kolektivu bývají různorodé. Respondenti se setkali se starostlivostí, nezájmem i zlomyslností. Kolegům ale často jen chybí informace. Například projektovému manažerovi Lukášovi se dostalo kladného přijetí, ale čelil dotazům, zda si nemoc způsobil přemírou sladkého. Prodavačky Elišky se zase kolegyně ptaly, zda se od ní nemohou nakazit. A s touto zkušeností rozhodně nebyla jediná.
Nejde ale jen o obavu z nakažení. Občas se další zaměstnanci bojí toho, že kvůli častým absencím budou muset pracovat i za svého kolegu s diabetem.„Někteří neakceptovali, že s nízkým cukrem nejde pracovat na 100 % a je potřeba počkat, než stoupne,“ píše o své bývalé práci administrativní pracovnice Gabriela. Dobře kompenzovaný diabetik však kromě pravidelných svačin a občasných návštěv lékaře speciální režim nepotřebuje.
Pět tipů nejen do práce
Následujících pět bodů jsou nejčastěji zmiňované odpovědi na otázku, co respondentům pomáhá zvládat diabetes v práci.
1. Nastavení mysli
Dotazovaní se shodují, že základem úspěšného života je nevnímat diabetes jako konec světa. „Na rozdíl od normálních lidí musím mít schopnost pohlídat si glykémii a v batohu tatranku. To je vše,“ myslí si inženýrka kvality Markéta, která s diabetem žije už 29 let. Zejména v prvních letech diagnózy ale může být náročné si toto přemýšlení nastavit.„V začátcích mi určitě pomohla psychoterapie,“ svěřil se grafik Cyril,„rozhodně je dobré se naučit nebrat nemoc jako tragédii a hendikep, se kterým přicházím mezi zdravé lidi s představou, že jsem méněcenný a budu je obtěžovat.“
2. Moderní technologie
„Svoji nemoc jsem vložila na bedra umělé inteligence,“ směje se proděkanka Lenka. „Přinesla mi do života více klidu, jakoby úlevu, že nemusím neustále hlídat to svoje třetí dítě, jak diabetes vnímám.” Konkrétně Lenka využívá hybridní uzavřenou smyčku, další respondenti zmínili nejrůznější senzory, pumpy, glukometry i systém FreeStyle Libre. Zkrátka jakékoli zařízení, které samo o sobě nebo v kombinaci s aplikací v chytrém telefonu či hodinkách pomáhá hlídat a případně i kompenzovat glykémii.
3. Přátelský kolektiv
Ať už diabetik své nadřízené a kolegy o nemoci informuje, nebo ne, na pracovišti s dobrými vztahy se nemoc zvládá lépe. Základem je nižší míra stresu i jistota, že se dočká podpory v krizových chvílích. „Bývalý šéf po mém e-mailovém oznámení, že mám cukrovku, za mými zády zorganizoval úplný traumaplán, do kterého zapojil kolegy. Kdo u sebe bude mít cukr, kdo a jak mi pomůže při hypoglykémii a podobně. Byl to trapas a musel jsem uvést na pravou míru, že to opravdu není nutné,” dělí se o úsměvnou zkušenost grafik Cyril. Faktem ale zůstává, že informovaný kolega může diabetikovi včasným zásahem zachránit život.
4. Režim i flexibilita
Při diabetu je důležitý pravidelný režim, zejména v případě jídla. Respondenti se však shodují, že možnost přizpůsobit si práci podle svých aktuálních potřeb je velkou výhodou. Nejen kvůli rychlým pauzám na svačiny nebo odpočinek, ale třeba i kvůli cestám k lékaři bez toho, aby si museli domlouvat záskoky s kolegy. „Pomáhá mi možnost kdykoli se změřit, najíst, připíchnout nebo si dát chvíli pauzu,” shrnuje Mirek, který pracuje v IT, a marketingová manažerka Nikola doplňuje, že se kvůli únavě hodí i občasný home office.
5. Dostatek sladkého
Někdo má v šuplíku sójové suky nebo hroznový cukr, jinému pomáhá automat na sladké na chodbě či zásobená kantýna. Jde zkrátka o dostupnost rychlého cukru pro případ hypoglykémie. „Kolegové se naučili rozpoznat, kdy mi klesá cukr, a nadšeně mi pomáhají otevírat colu nebo obal od sušenky, když už to kvůli třesu rukou nezvládám,” zdůrazňuje manažerka Katarína důležitost nejen sladkostí, ale znovu i přátelského kolektivu.
