Srpen 2020 / Radek Mojžíš

Nízkosacharidové myši? Cukrovku může mít kočka, pes i grizzly

Diabetem trpí i zvířata. Kočkám hrozí čím dál víc, zato takoví delfíni ho umí vypnout a zase zapnout.

Onemocnění diabetem si spojujeme s lidským zdravím, ale hrozí i našim zvířecím miláčkům. Ve vzácných případech dokonce jejich protějškům v divočině. Povaha onemocnění je stejná jako u lidí: zvíře trpí nedostatkem inzulinu a má vysokou glykémii.

Ve volné přírodě to pro něj bohužel znamená i velmi krátký život. U domácích zvířat pomůže zejména změna jídelníčku. Nejdřív je samozřejmě potřeba diabetes identifikovat: páníčci a paničky by si v první řadě měli dávat pozor na změny chování. Pokud pes zničehonic začne dělat po bytě loužičky nebo kočka chodí mnohem častěji na kočkolit, zpozorněte. Pokud se jim navíc zhoršuje kvalita srsti, jsou celkově přepadlí a bez energie, určitě zajděte k veterináři, který provede rozbor moči a krve.

Z domácích zvířat jsou cukrovkou nejčastěji ohrožení psi, koně a některé druhy hlodavců. Velmi často se projevuje u koček, které mají nedostatek pohybu, a zároveň je o ně velmi dobře postaráno. V posledních letech podle veterinářů právě dochází k nárůstu nemocných koček a diabetes je jedním z nejčastějších endokrinních onemocnění. Z velké části se ale jedná o cukrovku druhého typu. Roli může hrát i genetika (náchylnější jsou k cukrovce například barmské kočky) nebo pohlaví – 70 % nemocných tvoří kastrovaní kocouři.

Negativní trend neznamená, že je hned důvod k panice. Důležitá je hlavně úprava jídelníčku, na trhu je celá řada nízkosacharidových krmiv. Buďte nekompromisní a mějte se na pozoru, jestli miláčka za vašimi zády někdo nekrmí zbytky nebo pamlsky. Změnu stravy případně doplňují pravidelné injekce inzulinu. U koček jsou někdy nutné až dvakrát denně.


Z městských mývalů se kvůli naší stravě stávají pomalí tlouštíci. Foto: Successfully Canadian, Unsplash

Diabetes v divočině
Cukrovkou mohou trpět i divoká zvířata. Je to hlavně proto, že pomalu ubývá krajiny bez zásahu lidí, což některé druhy nutí adaptovat se na život ve městě. To s sebou sice přináší dostatek potravy z našich přetékajících kontejnerů, ale zároveň i naše civilizační choroby. U mývalů žijících ve městě potvrdila kanadská studie až dvojnásobnou hladinu cukru v krvi. Malé šelmičky, které se živí odpadky, jsou stále větší a tlustší. Řada z nich spíš než na následky cukrovky zahyne pod koly aut, nejsou totiž dost rychlí. Nebo se zapříčí v malých prostorech, odkud je musí zachraňovat lidé.

Diabetes byl diagnostikován i u exotičtějších druhů. Jedním z nejznámějších pacientů se stal gepard Chester, narozený v jihoafrické zoo. Krátce po narození mu veterináři zjistili cukrovku I. typu, která je u zvířat vzácná a ve volné přírodě vždy smrtelná. Chester měl štěstí a díky obětavým ošetřovatelům dostává denně svoji dávku inzulinu. Nemocný gepard se stal i maskotem osvětových kampaní o diabetu.


Delfíni mají šokující výhodu. Dokážou svou rezistenci na inzulin přepnout lusknutím prstů. Tedy…. ploutví? Foto: Darin Ashby, Unsplash

Cukrovka jako evoluční výhoda
Zvířata nám v léčbě diabetu mohou pomoci i jinak. Podle některých odborníků díky nim můžeme lépe pochopit, jak naše tělo zpracovává inzulin. Jeden ze slibných výzkumů se zaměřil na delfíny, u kterých byla zjištěna cukrovka II. typu. Delfíni ale na rozdíl od nás umí onemocnění vypnout a zapnout. Podle vědců se jedná o evoluční výhodu, která umožnila růst mozku. Dnes ho mají relativně velký v poměru k tělu, podobně jako lidé.

Tato jedinečná schopnost se u nich vyvinula díky stravě, která se z velké části skládá z ryb bohatých na bílkoviny a s velmi nízkým obsahem glukózy. Tu delfíni potřebují pro správné fungování orgánů, proto přes noc „zapnou“ rezistenci na inzulin. S prvním ranním jídlem ji vypínají. Někteří vědci jsou ale k závěrům studie a jejím možným přínosům pro medicínu skeptičtí. Delfíni mají podle nich až příliš odlišný metabolismus.

Pomůžou nám medvědi?
V případě potřeby dokážou diabetes aktivovat i medvědi grizzly. Během doby hibernace ztrácejí schopnost zpracovávat inzulin stejně jako lidé nemocní diabetem. To jim během dlouhých měsíců, kdy nepřijímají potravu nebo vodu, umožňuje trávit tukové zásoby. Jakmile se probudí, vše se vrací zpět do normálu.

Stále však není jasné, proč podobné mechanismy nefungují také u lidí. Pokud by jim věda dokázala přijít na kloub, znamenalo by to pro lékaře i pro diabetiky zásadní průlom. Díky zvířatům bychom mohli konečně plně pochopit nejen příčiny vzniku cukrovky, ale také přijít s ještě efektivnější léčbou.

Mohlo by Vás zajímat:

Od psí slinivky k lidské DNA. Jak inzulin změnil životy diabetiků i farmaceutický průmysl.

Číst dál
Už nemusíme brát psům slinivky. Z čeho se inzulin vyrábí dnes a co by mohla přinést blízká budoucnost? Číst dál
Každodenní úkony, plánování a starosti spojené s diabetem 1. typu můžou někdy vést k chronickému stresu. Časem bohužel i k vyhoření. Číst dál