Červen 2020 / Pavla Francová

Svalnatý muž z Přerova. Jiří Tkadlčík vítězí i s cukrovkou

Ve svém sportu patří ke světové špičce. Usměvavý třicátník z Přerova přitom nikdy sportovat neměl.

Jiří Tkadlčík se pyšní tituly mistra světa, Evropy i Česka v silovém trojboji a především ve strongman sportu – klání silných mužů, kteří zvedají neuvěřitelně těžká závaží. To všechno navzdory cukrovce 1. typu, kterou mu lékaři diagnostikovali, když byl ještě malý.

Dodnes si prý pamatuje na doktorku, která mu řekla: „Nezvedej nic těžkého nad hlavu a raději vůbec nesportuj.“ Jenže její slova ho od sportu neodradila. Nejprve hrál hokej, pak dělal silový trojboj. Ke strongman sportu se pořádně dostal někdy před sedmi lety. „Pamatuji si, jak jsem sledoval Eurosport, tenkrát ještě jako malý hokejista, a občas zahlédl pupkaté pány, jak tahají kamion nebo převracejí obří pneumatiky,“ vzpomíná na svá první setkání se sportem, který je v Česku na vzestupu a v němž dnes patří mezi největší jména. Dokáže jednou rukou zvednout skoro metrák, za sebou utáhne téměř půl tuny, nosí obří balvany a převrací pneumatiky, které váží několik set kilogramů.

Vyhrát sám nad sebou
Za tím sportem je podle něj mnohem víc než to, co vidí diváci. Tedy třeba zvedání těžkých činek. Pro Tkadlčíka je to způsob, jak se posouvat dál, jak dokázat, že všechno jde, když se chce, a nakonec je to pro něj cesta, jak být šťastný. „Jako malý jsem si řekl, že nechci, aby mě ostatní litovali. Rozhodl jsem se, že budu žít svůj život tak, abych byl šťastný,“ říká s tím, že strongmanství je pro něj hlavně souboj samého se sebou; souboj o to, jestli to člověk ještě dá, nebo se vzdá.


Jiří Tkadlčík je sportovní ikona. Na sítích má desetitisíce sledujících. Foto: Facebook Jiří Tkadlčík

Nemožné neexistuje
Svůj život s cukrovkou prý bere tak, jak to je. „Mám šanci ukázat, že nemožné neexistuje,“ říká. Připouští ale, že komplikace samozřejmě má. Někdy se mu tak například stane, že mu na závodech dojde cukr a dostane se do „hypa“. „To se mi stalo například ve finále Arnold Classic USA, kde jsem se pak nestihl oklepat a vinou více faktorů jsem byl stříbrný. Což považuji i tak za skvělé umístění, ale cukrovka tam zkrátka zavelela. Jinak se snažím hlídat, mám už vypěstovaný velký cit a poznám, co se děje s mým tělem, takže stihnu reagovat včas,“ říká Tkadlčík.

Zpětná vazba, která těší
Kromě samotného vlastního sportování věnuje hodně času a energie také osvětě a snaze inspirovat ostatní. Jezdí na festivaly, přednáší dětem s cukrovkou i školákům v rámci prevence kriminality. Pozitivní ohlasy, které pak dostává, jsou mu prý velkou odměnou.

„Poměrně často mi přijde zpráva typu: Jirko, díky tomu, jak mě motivuješ, jsem přestal pít, fetovat, překonal jsem těžkou nemoc a podobně. To mě vždycky ohromně nakopne makat víc a dál, proto to dělám,“ říká s radostí muž, který dokazuje, že v životě nejde ani tak o talent a štěstí jako spíš o píli a vytrvalost v cestě za vlastními sny. Jak říká: i když vyhraje, jde hned druhý den zase trénovat.


Těžko na cvičišti... a těžko i na bojišti. Ale Jiří to zvládá levou zadní. Foto: Facebook Jiří Tkadlčík

Každý může být strongmanem
I když se při pohledu na svalnaté profíky – strongmany – zdá, že tenhle sport je jen pro vyvolené, Tkadlčík je přesvědčený, že to není pravda, a doporučuje jej na rekreační úrovni každému. Ženám i mužům, bez ohledu na věk. „Na závodní úrovni už je potřeba si uvědomit, že je to strongman, ty váhy na závodech jsou extrémní a je potřeba zvážit, jestli na to člověk má, jestli bude odolný, snese bolest, dokáže tvrdě dřít. Ale šampion může být každý,“ je přesvědčený Tkadlčík.