V pubertě se toho děje hrozně moc. První lásky, první dny za školou, první opravdové hádky s rodiči, první zlomená srdce a k tomu všemu změny na fyzické i psychické úrovni. Dítě chce zapadnout mezi vrstevníky, být výjimečné, mít dostatek pozornosti, chce se vymanit z náruče starostlivých rodičů a začít si samo určovat svůj životní prostor. V životě dětí, které žijí s cukrovkou prvního typu, navíc mezi desátým a devatenáctým rokem věku dochází ke zhoršení kompenzace diabetu. Zvyšuje se glykovaný hemoglobin, narůstá proměnlivost glykémií během dne, roste riziko diabetické ketoacidózy a těžkých hypoglykemií.
Za vším hledej hormony
Způsobují to především hormonální změny, které mají významný vliv na průběh i zvládání diabetu. Zvyšuje se vyplavování růstového hormonu, hormonů kůry nadledvin a pohlavních hormonů, což ovlivňuje glykémie a vede k nárůstu inzulinové rezistence, tedy k poruše v účinku inzulinu v organismu.
Situaci komplikuje také fakt, že zmíněné hormony se v těle netvoří ve stejných množstvích, jejich koncentrace kolísají v průběhu dne. Jen pro představu: růstový hormon se nejvíce vyplavuje v první polovině noci, hormon kůry nadledvin kortizol a pohlavní hormony zase až nad ránem, kdy způsobují vzestup glykémií. Hormony se navíc u nikoho nevyplavují stále ve stejném množství, takže kolísání glykémií bývá obtížně předvídatelné. Pro rodiče i děti, kteří byli zvyklí na přísný, pravidelný a především zajetý režim, tak nastávají poměrně krušné časy.
Dia puberťáci už musejí umět fungovat dospěle. I co se stravování týče. Foto: Caroline Attwood, Unsplash
Komunikace a úcta jsou základ
Všechno záleží na tom, kdy byla dítěti cukrovka 1. typu diagnostikována a jak moc je zvyklé na režim, který s sebou onemocnění nese. Pokud ho totiž nevnímá jako omezení, ale jednoduše jako životní styl, bude se s tím i během dospívání vyrovnávat o něco snadněji.
K tomu je zároveň nutná i dobrá komunikace na obou stranách, tak aby se zabránilo možným komplikacím. V pubertě se některé děti stávají míň sdílnými, preferují společnost svých vrstevníků nebo starších kamarádů před rodiči. „Děti s diabetem – z důvodu udržení dobré kompenzace a celkově bezpečnosti – jsou pod mnohem větší kontrolou a častější palbou otázek, telefonátů než jejich vrstevníci. Ne vždy je jim to příjemné a je nutné jejich potřebu autonomie, osamostatňování a soukromí brát vážně a dát si záležet na tom, aby hledisko zdraví a bezpečnosti ‚nepřeválcovalo‘ stránku subjektivní pohody a životní spokojenosti,“ říká dětská psycholožka Jiřina Juřičková, sama matka malého diabetika.
Klíčová je tedy častá kontrola glykémií a dostatečná edukace dětí. „Vždy musí být zajištěná bezpečnost dítěte, je třeba, aby buď bylo dostatečně poučené a zkušené, že se o sebe postará samo, což je velmi individuální, nebo aby byl k ruce nějaký kvalifikovaný doprovod,“ uvádí psycholožka.
Respekt na obou stranách
V první řadě ale dbejte proto na to, aby byla mezi vámi i přes možné pubertální výkyvy dobrá komunikace založená na respektu jednoho ke druhému. „Velmi se mi osvědčuje, a to nejen v záležitostech diabetu, vést děti k pochopení přímé propojenosti svobody a odpovědnosti. Můžu se na tebe spolehnout = můžu ti dát mnohem více svobody. Z hlediska dítěte to stojí takto: pečuji o svoji nemoc, reaguji na glykémie tak, jak jsme domluveni, respektuji pravidla – a díky tomu můžu dělat, co chci. Neexistuje omezení. Jen je potřeba, aby to dítě bylo schopné postupně přijmout za své. Je to veliká zkouška vztahu s rodiči, důvěry, houževnatosti na obou stranách. V dospívání obzvláště,“ uzavírá Juřičková. Trpělivostí, snahou i úctou na obou stranách se vaše dítě může postupně naučit nést plnou zodpovědnost za svůj zdravotní stav.
