Březen 2021 / Jana Prochásková

Jak mluvit s diabetikem? Pozor na nevyžádané rady

Diagnóza není alfou a omegou diabetikova života. Ale rozhodně si zaslouží respekt.

Spolužačka vám oznámí svou diagnózu, zahlédnete kolegu, jak si píchá inzulin, nebo se před odjezdem na víkend s přáteli dozvíte, že kamarádova nová přítelkyně má cukrovku. Cesty jsou různé, výsledek stejný – dozvěděli jste se, že je ve vašem více či méně blízkém okolí diabetik. Co teď?

Lítost není na místě

Představte si, že si zlomíte nohu a dostanete sádru. Kamkoli přijdete, lidé vykulí oči a budou se ptát, co se vám stalo, a litovat vás. Trochu vyčerpávající představa, že? A teď si představte, že to takhle máte celý život. Diagnóza diabetes sice není na první pohled vidět, diabetik ji však řeší s každým jídlem a někdy i častěji.

Diabetik by také měl na svou nemoc ve vlastním zájmu upozornit blízké okolí. Cílem není přitáhnout na sebe pozornost (diabetici většinou chtějí naprostý opak), je to nutná pojistka pro případ těžké hypoglykémie . Hypoglykemické koma je bez znalosti diagnózy těžké rozeznat, diabetik je však v tuto chvíli zcela odkázán na rychlou pomoc okolí.

O nemoci mluvte, ale ne moc

Nejdůležitější pro komunikaci s diabetikem je uvědomit si, že s novou diagnózou, nebo dokonce jen tím, že jste se o nemoci dozvěděli, nezmizel zbytek jeho osobnosti. „Diabetes ani jiná diagnóza z mého pohledu člověka nedefinují. Každý člověk je individuální, stejně tak i každý diabetik,“ vysvětluje psycholožka Judita Konečná, která s diabetiky 1. i 2. typu pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Koho před diabetem bavila vážná hudba, toho bude pravděpodobně bavit i nadále. S kým jste rozebírali tenis, můžete pořád.

Nemoc by neměla být v komunikaci tabu, zejména o hypoglykémii je důležité mluvit. Judita Konečná doporučuje nechat to na diabetikovi. „Pokud ale chceme dát najevo, že se na nás v případě potřeby může obrátit, není nic jednoduššího než to napřímo říct,“ doplňuje psycholožka.

Dalším tipem pro komunikaci s diabetikem je nezatěžovat ho. Ani svými obavami, ani radami a zkušenostmi. Zkrátka ničím, o co v souvislosti se svou nemocí sám neprojeví zájem. „Máme-li sami s cukrovkou zkušenost, podělit se můžeme. Obecně ale nevyžádané rady nebo bagatelizování spíš odradí od dalšího svěřování se,“ vysvětluje Judita Konečná a doplňuje tip z vlastní praxe: „Nikdy neříkám věty typu: to si dovedu představit. Osobní zkušenost s diabetem totiž nemám, takže nedovedu a bylo by nefér tvrdit opak.“


Máte diabetika v práci nebo v kruhu přátel? Nezatěžujte ho svými obavami ani radami, na které se neptal. Foto: Abbott

Hrozí vyhoření i deprese

Každý, kdo se chce s diabetikem podělit o tip na nový výživový doplněk, který viděl v reklamě, nebo zkušenost babičky s inzulinem, to myslí dobře. Chce pomoci, projevit účast nebo usnadnit život s nemocí. Diabetes je však natolik komplikovaná diagnóza, že laik většinou ani při nejlepší snaze nemůže být příliš užitečný. „Obecně jsou pacienti s diabetem značně unaveni z neustálého vysvětlování a uvádění věcí na pravou míru, když se setkají s někým neznalým. Nejvíce chybí asi podpora, ocenění nebo snaha pochopit, s čím se pacient každý den musí potýkat,“ popisuje své zkušenosti z praxe Judita Konečná.

Podobná frustrace může přerůst i v takzvaný diabetický burnout, tedy syndrom vyhoření z neustálého počítání, měření, píchání a zkrátka řešení cukrovky. Nadto řeší každý diabetik i problémy jako každý jiný – vztahy, rodinu, práci, stres. Není proto s podivem, že se u nemocných diabetem častěji vyskytují některé psychické poruchy. Na prvním místě jsou deprese, ale pozadu nezůstávají ani úzkosti, poruchy příjmu potravy a kognitivní poruchy. Špatný psychický stav zpětně ovlivňuje průběh cukrovky, a nemocný se tak dostává do nebezpečné spirály.

Oceňujte a podporujte

Jak tedy mluvit s diabetikem? Život s cukrovkou není snadný, přesto člověk s diabetem musí a chce řešit i jiné věci. Proto s ním mluvte jako s kýmkoli jiným a vyhýbejte se nevyžádaným radám o cukrovce. Nemoc není tabu, je však lepší, aby o ní začal mluvit sám diabetik. „Otázka na to, jak člověku s diabetem je a zda něco nepotřebuje, nemusí nic zkazit. Je ale důležité o ničem nepoučovat a měli bychom být připraveni i na negativní reakci, tedy že se diabetik o tématu nebude chtít bavit,“ zdůrazňuje Judita Konečná, podle které je nejdůležitější maximální respekt.

Místo rady či politování můžete projevit jednoduše uznání nad tím, co diabetik každý den zvládá. Psycholožka Konečná na závěr doporučuje nezapomínat na jednu specifickou skupinu, a to rodiče dětí s diabetem: „Málokdo je ocení za to, co každý den zvládají, a uzná, že je to i pro ně velmi náročné.“ Tak jim to ještě dnes řekněte.

Opouštíte stránky FreeStyleLibre.cz, opravdu si je přejete opustit?